Selektivní prevence

Národní protidrogové strategie a akční plány stále častěji a jasněji uvádějí, že se preventivní opatření konkrétně zaměřují na ohrožené skupiny. Tento přístup je ještě výraznější v nových členských státech: Estonsku (děti ulice, zvláštní školy), Maďarsku, na Kypru a na Maltě, v Polsku (zanedbávané děti a mladí lidé z nefunkčních rodin) a ve Slovinsku.

Vzhledem k tomu, že ohrožené skupiny, na něž se selektivní prevence zaměřuje, často mívají značné zkušenosti s legálními a nelegálními drogami, omezuje se většina selektivních preventivních opatření na poskytování specifických informací, individuální poradenství a alternativy ve formě tvůrčích nebo sportovních aktivit. Nelze však zapomenout na to, že techniky používané v komplexních programech sociálních vlivů všeobecné prevence jsou stejně účinné, ne-li účinnější, v prevenci selektivní. Normativní restrukturalizace (např. zjištění, že většina vrstevníků užívání neschvaluje), nácvik asertivity, motivace a stanovení cílů, včetně uvedení obecně uznávaných „pravd“ na pravou míru se ukázaly jako metody velmi účinné u ohrožených mladých lidí (Sussman a kol., 2004), v rámci selektivní prevence v EU jsou však užívány jen zřídka. Intervenční techniky v zařízeních pro trávení volného času (viz část „Prevence v zařízeních pro trávení volného času“) však mají nejčastěji formu poskytování cílených informací.

Selektivní prevence ve školách

Hlavním cílem selektivní prevence ve školách je krizová intervence a včasná identifikace žáků, kteří mají problémy. Účelem tohoto postupu je nalézt řešení na úrovni školy, které by zabránilo odchodu nebo vyloučení rizikových žáků ze školy, a tím zhoršení jejich situace. Přístupy na bázi programů jsou nabízeny v Německu, Irsku, Lucembursku a Rakousku (Leppin, 2004), zatímco Polsko a Finsko zajišťují kursy pro učitele nebo vydávají pokyny pro to, jak rozpoznat žáky s problémy, včetně užívání drog, a jak vhodně zasáhnout. Tradiční individualistické přístupy zahrnují služby pedagogické psychologie (jako je tomu ve Francii a na Kypru), které fungují na bázi doporučení nebo vlastní volby. Irsko má novou, intenzivní, veřejně prospěšnou službu pro zajištění kvalitního vzdělání, v rámci níž se pracuje se školami a rodinami v oblastech znevýhodněných z hlediska vzdělání s cílem zajistit pravidelnou školní docházku dětí.

Selektivní přístupy na bázi komunit

Selektivní přístupy na bázi komunit se často zaměřují na ohrožené mladé lidi na ulicích. Ve skandinávských zemích má tento přístup podobu „nočních hlídek“, kdy skupiny rodičů hlídkují v noci v ulicích. Rakousko výrazně investovalo do zlepšení rovnováhy mezi strukturami protidrogové prevence, sociální výchovy a sociální práce prostřednictvím kursů, kvalitních příruček a společných seminářů, např. pro mladé sociální pracovníky v zařízeních pro trávení volného času. Cílem je rovněž využívat struktury sociální práce s mladistými pro profesionální intervence protidrogové prevence. Norsko postupuje stejným směrem – zvyšuje spolupráci mezi školami, službami na ochranu dětí a sociálními službami a posiluje příslušné interdisciplinární snahy. Metody rychlého posouzení a reakce („rapid assessment and response“, RAR) (36) – rychlé získávání informací (statistického materiálu) kombinované s rozhovory (dotazníky, ohniskové skupiny) a nebo sledování problémové oblasti – jsou v těchto projektech používány v Norsku, ale i v Německu a Nizozemsku.

Intervence zaměřené na vysoce rizikové čtvrti mají tradici v Irsku, Spojeném království a v menší míře i v Nizozemsku a Portugalsku. Německo (Stöver a Kolte, 2003, citováno v německé národní zprávě) a Francie však v současné době též navrhly opatření v této oblasti. Pro tyto země je zaměření protidrogové prevence na konkrétní geografické oblasti podle sociálních kritérií zcela nové.

Členské státy se v rámci své politiky selektivní prevence rovněž rostoucí měrou zaměřují na konkrétní etnické skupiny (např. Irsko, Lucembursko, Maďarsko). Orientace na etnický původ je důležitým aspektem například v Maďarsku, kde je romská populace velmi ohrožena problémy souvisejícími s drogami, a to vzhledem k svým sociálním a kulturním rysům a znevýhodněným životním podmínkám. Nevládní organizace zde provozují školení vrstevníků, svépomocné skupiny, dohled, různé programy prevence a nízkoprahové služby pro Romy.

Ohrožené rodiny

Všeobecná rodinná prevence, především ve formě večerních akcí, přednášek, seminářů a workshopů pro rodiče, je ve většině členských zemí i nadále populární (v Německu, Francii, na Kypru a ve Finsku), a to i přes nedostatečné důkazy o její účinnosti (Mendes a kol., 2001). V Řecku, Španělsku, Irsku a Norsku však došlo k zajímavému vývoji v selektivní rodinné prevenci díky zavedení novátorských pojetí, která přesahují rámec rodin/rodičů s drogovými problémy a uznávají úlohu sociálních, ekonomických a kulturních faktorů v užívání drog. V Nizozemsku se při hodnocení projektů protidrogové prevence pro rodiče–přistěhovalce došlo k závěru, že vhodným novým směrem bude standardizovaná intervence nabízená prostřednictvím sítí přistěhovalců, při níž se pracuje odděleně s muži a se ženami (Terweij a Van Wamel, 2004). V Norsku byly ve třech městech zavedeny a hodnoceny kurzy rodičů „Parent Management Training“ (PMTO, oregonský model), původně školící metoda určená pro rodiny s dětmi s vážnými poruchami chování. V dalších dvou zemích byl zaveden program Iowa Strengthening Families Program (ISFP) [Iowský program pro upevnění rodin]. Tento intenzivní program rodinné intervence určený pro ohrožené rodiny kombinuje výukové metody pro studenty (ve věku 10–14 let) se vzdělávacím programem pro jejich rodiče. Jeho cílem je protidrogová prevence prostřednictvím posílení způsobilosti rodiny a rodinných vazeb (Kumpfer a kol., 2003).


(36) Světová zdravotnická organizace: The rapid assessment and response guide on psychoactive substance use and especially vulnerable young people (Příručka rychlého posouzení a reakce zaměřená na užívání psychoaktivních látek a zvláště na ohrožené mladé lidi).